Druhy státního zřízení

Vážení návštěvníci, následující řádky pochází z rejstříkového aparátu www.wikipedia.com

Dohledat si to můžete každý, ale abychom Vám bádání usnadnili, zde je výpis rozdílu pojmu monarchie a republika.

Naším cílem je konstituční monarchie s rozšířenými pravomocemi panovníka a obnova Českého zemského sněmu. 

 

Dále již text, za který by nás na vysokých školách vyházeli, protože pochází z Wikipedie, nicméně tyto informace jsou v souladu s učebními texty.

 

Monarchie je forma vlády, ve které je politická moc absolutně nebo nominálně v držení panovníka (monarchy). Panovník či panovnice je hlavou státu a vládne obvykle doživotně, přičemž může abdikovat. Pravomoci panovníka se mohou lišit podle typu monarchie. V absolutní monarchii přísluší panovníkovi veškerá politická moc, zatímco vkonstituční monarchii je moc panovníka omezena ústavou. V parlamentní monarchii je role panovníka omezenaparlamentem.

Absolutní monarchie je původní formou monarchie překlad „jedinovláda“, případně „samovláda“. V dědičné monarchii vládne panovník dědičně, ve volené monarchii je volen.

Výraz monarchie pochází z řeckého μοναρχία (monarchía), jež se skládá ze slov μονος (monos = „jeden“) a αρχειν (archein = „vládnout“), a znamená „jedinovláda“.

Typy monarchií (podle způsobu vlády)

Panovník měl různé tituly, kterým odpovídalo i velikost jeho spravovaného území, ve středověké Evropě například císařkrálvelkovévodavévodakníže,hrabě, v italských státech často dóže. V Rusku car nebo v arabských zemích sultánchalífaemír, Na východě případně chán, či šáh. Monarchie mohou býtdemokratickými i absolutnímí.

Historie

Francouzský král Ludvík XIV.(vládnoucí v letech 16431715

Monarchie je forma vlády, která se objevuje ve starověku a ve velké míře přetrvala ještě do minulých staletí. V 19. století a zejména 20. století mnoho monarchií „západního světa“ zaniklo a změnilo (většinou formou revolucí s následkem vyhnání panovníka ze země, např. viz případ Karla I.) na republiku. V Evropě se většina absolutních monarchií změnila na konstituční případně parlamentní.[zdroj?] V dnešní době je konstituční/parlamentní monarchie jedinou formou monarchie[zdroj?] v Evropě s výjimkou Vatikánu, kde je (voleným) monarchou papež (voleným proto, že papežský úřad neumožňuje mít potomky). V ostatních oblastech světa ještě dnes existují teokratickémonarchie.[zdroj?]

Populární nebo lidová nemá spojitost s komunismem tak jako např. pojem lidová republika, ale vyjadřuje že titul panovníka není odvozen od názvu země, ale lidu kterému vládne. Toto rozlišování titulů například král Francie akrál Francouzů se začalo užívat v době francouzské revoluce, kdy se Ludvík XVI. musel vzdát titulu král francouzský a navarrský a přijmout titul král Francouzů. Dnes se takový titul udržel jen v Belgii (král Belgičanů).

Dědičná monarchie

Podrobnější informace naleznete v článku Dědičná monarchie.

V dědičných monarchiích se nárok panovníka na trůn určuje podle pravidla „božího určení“.[zdroj?] Dříve byl vteokracii panovník uctíván jako zástupce boha nebo jako osoba božského původu (například ve Starověkém Egyptě nebo Římské říši, ale též v novodobých dějinách, například v Číně nebo do druhé světové války vJaponsku). Případně byl panovník či šlechta i vysokým představitelem církve (což se odrazilo i v českém jazyce kněz/knížekostel/kastel).

 

Konstituční monarchie je forma monarchie, ve které je moc panovníka stanovená a omezená ústavou (z lat. constitutio - ustanovení, ústava). Respektuje zvoleného nebo dědičného monarchu jako hlavu státu. Moderní konstituční monarchie většinou uznávají systém „trias politica“ neboli rozdělení moci, kde je monarcha buď hlavou moci výkonné nebo má pouze roli představitele. Má-li monarcha absolutní moc, hovoříme o absolutní monarchii. Vliv vlády a právní systém se v takovém druhu monarchie od konstituční monarchie značně liší, a to ve prospěch monarchy.

V konstitučních monarchiích, které jsou reprezentativními demokraciemi, např. ve Spojeném království, je suverenita představována hlavou státu, nikoli premiérem, který stojí v čele vlády, a jehož moc se odvozuje přímo nebo nepřímo z voleb.

(Pozn. redakce Monarchistické Aliance: Konstituční monarchie je náš cíl, přičemž, klademe důraz na to, aby český král neměl jen ceremoniální funkci, aby nebyl jek kladečem věnců, ale aby byl aktivní součástí správy země).

Některé parlamentní monarchie bývají uváděny jako konstitučně-parlamentní, protože panovnická moc je na pomezí těchto typů monarchie, ale většina těchto monarchií má blíže k parlamentní monarchii (především Spojené království a země Commonwealth realm).

Konstituční monarchie ve světě

 

Parlamentní monarchie je demokratické státní zřízení, kde - na rozdíl od konstituční (ústavní) monarchie - panovník nemá velké pravomoci, nesestavuje vládu a zpravidla nemá ani velký vliv na státní záležitosti, neboť ty jsou obstarávány parlamentem a vládou (viz: parlamentarismus). Monarchovi v tomto zřízení připadá především úloha reprezentativní. V Evropě je tato forma vlády uplatněna vBelgiiDánsku a Nizozemsku, mimo Evropu např. v Japonsku.

Některé parlamentní monarchie bývají uváděny jako konstitučně-parlamentní, protože panovnická moc je na pomezí těchto typů monarchie, ale většina těchto monarchií má blíže k parlamentní monarchii (především Spojené království a země Commonwealth realm).

Parlamentní monarchie ve světě

 

Absolutní monarchie je státní zřízení, kde panovník (monarcha) disponuje nárokem na samostatnoustátní moc. Šlechta ztrácí své postavení ve feudálním systému výměnou za privilegia ve státním a vojenském aparátu. Monarcha je „legibus absolutus“ (latinsky „zákonu nadřazen“), což znamená, že zákonům, které sám vydává, nepodléhá. Zřejmě nejproslulejším příkladem nároku na absolutní vládu monarchy je Král Slunce Ludvík XIV., jehož chápání sebe sama podle výroku „L'état, c'est moi“ (česky„Stát jsem já“) můžeme chápat přímo jako prototyp tohoto uspořádání. Absolutní mocenský nárok však nebylo možné trvale uplatňovat proti aristokracii (šlechtě) a měšťanstvu, usilujícím o vlastní rozvoj. Proto tam, kde systém absolutní monarchie zůstal dodnes, převzal některé prvky republiky nebodemokracie. Navzdory potížím s určením rozsahu představy můžeme dnes mezi absolutní monarchie zařadit tyto země (2006): BrunejVatikánSaúdská ArábieSvazijsko a případně i další arabské monarchie v Perském zálivu. V Nepálu byl dosavadní absolutní král v předjaří roku 2006 nucen ustoupit z některých ze svých širokých pravomocí a v roce 2008 byl maoistickým pučem sesazen.

Absolutní monarchie ve světě

 

Na závěr a pro úplnost REBUPLIKA:

Republika (z latinského res publica věc veřejná) je stát, v němž je hlava státu (obvykle[kdy?] prezident) volena, a to buď přímo (Slovensko, od roku 2013 iČeská republika), nebo nepřímo parlamentem na určité volební období.[zdroj?] Od druhé světové války počet republik převyšuje počet monarchií (jako jsoucísařství a království).[zdroj?]

Podle způsobu vlády (dělba moci) lze rozlišit:

První republiky vznikly v antickém Řecku a Římě. Jejich forma byla omezena volebním právem, které se vztahovalo na vyšší vrstvy obyvatelstva (šlechtu), v některých případech bylo volební právo udělováno všem občanům republiky (mezi občany se však počítala jen část svobodných mužů). Antické republiky spolu s demokratickou formou státního zřízení zaznamenaly největší rozvoj v nejvýznamnějších řeckých městských státech (např. v Aténách), později v Římě. Období římské republiky bylo de facto ukončeno za Gaia Julia Caesara. Ve středověku se republiky rozvíjely ve velmi omezené míře v městských státech, zejména v Itálii (např. Benátky, které však měly víceméně status monarchie). Od 19. století došlo postupně k vytvoření republik ve většině států vEvropě a Americe.

 

Banánová republika je pejorativní termín pro malý, často latinskoamerickýkaribský či africký stát, který je politicky nestabilní, závislý na omezenémzemědělství a je pod vládou malé, samozvolené, bohaté a korupční vlády.[1] Banánové republiky jsou také typické častým sklonem k revolucím apřevratům. První známé použití tohoto pojmu pochází od amerického autora O. Henryho v roce 1904 v knize Cabbages and Kings. Kniha byla napsána na motivy Henryho pobytu v Hondurasu v letech 1896-1897, kde se skrýval před Federální vládou USA kvůli zpronevěře.[2]

Dnes je termín Banánová republika používán často přeneseně i pro bohaté, demokratické státy, pokud chceme poukázat na některé problémy. [3]