Arcivévoda Karel: 1. světová válka neměla žádného jediného viníka

Jako hlavní příčinu první světové války (stejně jako té druhé) označuje arcivévoda nacionalismus. Odmítá tezi, že by mohl být jako viník války označen císař Josef I. (na základě toho, že on jako první vyhlásil válku Srbsku), neboť pokud někdo hodil první kamínek, který spustil lavinu, byl to Gavrilo Princip, když v Sarajevu zavraždil rakouského následníka trůnu.

Arcivévoda poukazuje na jednu podstatnou výhodu monarchie, kterou je kontinuita. Tím také vysvětluje, proč se císař František Josef I., přestože měl také svůj díl viny na vypuknutí války, těší stále tak velké popularitě – jako císař vládl desítky let a stal se tak symbolem doby, která, ač skončila válkou, byla přesto z pohledu 20. století až idylická.

Pokud jde o císaře Karla I., jeho vnuk zdůrazňuje, že se snažil udělat vše pro to, aby válku co nejdříve ukončil. Také císařův neúspěšný pokus o sjednání míru prostřednictvím svého švagra Sixta Bourbon-Parmského pokládá arcivévoda Karel za legitimní postup v úsilí o dosažení míru a odmítá občasná obvinění, že Karel I. povolil používání bojových plynů, což bylo spolehlivě vyvráceno. Ve vztahu k první světové válce připomíná osobní svědectví své babičky, císařovny Zity, která celou válku prožila po boku císaře, a částečně též svého otce, arcivévody Otty.

Na otázku, jestli by i v dnešní době mohla vypuknout válka podobného rozsahu, jako byla ta první světová, odpovídá arcivévoda připomenutím zásady, že do praktické politiky nepatří slova „nikdy“ ani „navždy“. A tak ani dnes si zdaleka nemůžeme být jisti, že k velké válce v Evropě už nikdy nedojde a že dosud nejdelší období míru bude trvat navždy. A právě i současná situace na Ukrajině by nám měla připomenout, jak podstatné je být schopni postavit se na obranu hodnot, které jsou pro nás zásadní.

Na závěr rozhovoru pak vyjadřuje pokoru, která ukazuje vznešenost ducha a hlavě jednoho z největších panovnických rodů skutečně sluší: Nejprve na otázku, jestli by si dovedl představit, že kdyby k první světové válce nedošlo, stál by teď v čele rakouské říše jako císař on sám, odpovídá, že takovou myšlenkou se nikdy nezabýval, protože je příliš vzdálena od dnešní reality. Taková odpověď by sice mohla leckterého monarchistu zamrzet, arcivévoda Karel ji však rozvádí a vysvětluje: Pokud člověku jako následníku trůnu připadne panovnická funkce, je to poslání a zodpovědnost, kterou by měl přijmout a zhostit se jí, jak nejlépe je toho schopen. Vzhledem k tomu, jak velká zodpovědnost a těžký úkol to je, tak přirozeně každý, koho tento úděl minul, může být za to jen rád.

Není právě toto jedna z podstatných předností monarchie: Že panovník vnímá svůj úřad jako přijaté poslání a zodpovědnost na rozdíl od politiků, kteří o funkce aktivně bojují? Arcivévoda Karel nepopírá svůj původ a svou roli jako hlava Habsburského rodu a dojde-li jednou v Evropě k takové situaci, že národy bývalého podunajského soustátí zavrhnou republikánské režimy a budou volat zpět legitimní panovnický rod, tak právoplatný následník trůnu jistě zodpovědnost, která na něj padne, neodmítne. Není to však on, kdo by si měl funkci na vrcholu vybojovat.

Celý rozhovor: Kurier.at

https://www.promonarchii.cz/index.php/novinky/zpravy-z-tisku/1002-arcivevoda-karel-1-svetova-valka-nemela-zadneho-jedineho-vinika