Jak funguje sociální politika v Dánsku a Francií?

Jak funguje sociální politika v Dánsku a Francií?

Christiania

Foto

Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported

Podle  Organizace  pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD jsou mezi 34 ekonomicky nejrozvinutějšími státy na světě nejspokojenější se svým životem Dánové. Jsou sice skoro alkoholici, přesto muži umírají v průměrném věku 79 let, Dánky se dožívají ještě o rok víc. A neříká se již „pije jako Dán“, nýbrž „spokojený jako Dán“.

 

Proč je tedy Dánsko nejlepší? Bývalému premiérovi a nyní šéfovi NATO Andersi Foghu Rasmussenovi se totiž podařilo něco, čím si získal srdce většiny Dánů a odpor organizací na pomoc uprchlíkům. Prosadil razantní změnu přistěhovalecké politiky. Bez krvavých bitek neonacistů s policií. Dánové nyní smí uzavřít manželství s cizincem, jen když oba dosáhli 24 let. Musí prokázat, že jejich vazba na Dánsko je silnější, než na zemi původu. Přistěhovalec musí mít povolení k pobytu v Dánsku nejméně tři roky a občan Dánska zase musí prokázat, že má zajištěné bydlení a příjem včetně toho, že bude navíc schopen zajistit partnera.

Je to tvrdé. Rasmussenova vláda také zpřísnila pravidla pro udílení azylu a snížila státní sociální pomoc uprchlíkům. Zcela něco opačného, než činí Kanada. Dánská vláda proto uspěla tam, kde většina evropských vlád selhala. Imigrace a kriminalita se razantně snížila. Paradoxně jsou nejspokojenější se svou osobní situací v Evropské unii také Švédové a Nizozemci, u nichž funguje multikulturní systém. Na opačném pólu naopak figurují Maďaři, Bulhaři a Řekové, rovněž pro své lapálie s Romy. Ukázal to průzkum Eurobarometr. Skandinávské země se mohou pochlubit vysokým HDP na jednoho obyvatele, výbornými pracovními podmínkami s krátkým pracovním týdnem, kvalitním školstvím a zdravotnictvím, a ještě do nedávna i nízkou kriminalitou i menší nezaměstnaností.

Přesto Evropské centrum práv Romů, sídlící v Budapešti, zažalovalo dánskou vládu za to, že Romy, přebývající v opuštěné budově pošty, vyhostila bezdůvodně. Ve Francii je situace podobná jako v Dánsku. Exprezident Nicolas Sarkozy nařídil tenkrát zásahy proti nelegálně vybudovaným romským tábořištím v zemi a řadu osob policisté vyhostili zpět do Rumunska a Bulharska. Romské organizace opatření kritizují jako bezdůvodná a rasistická.

Francouzi z celkového počtu více než 15 tisíc romských přistěhovalců jich už vyhostili skoro tisíc do Rumunska a Bulharska. Předloni bylo vráceno z Paříže přes deset tisíc kočovných Romů, jejichž provizorní utečenecké tábory byly už srovnány se zemí. Vláda v rámci programu tzv. dobrovolné repatriace každému dospělému Romovi zaplatí 300 a dítěti 100 eur, asi 7500 a 2500 Kč. Neúspěšní azylanti bez odporu vzali „výslužku“, aby se po čase zase do své zaslíbené země nelegálně vrátili. Tehdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy „zlovolně“ vzkázal eurokomisařce Viviane Redingové za kritiku deportace Romů z Paříže, že si je může přijmout ve své zemi, v Lucembursku. Naznačil tedy, aby si eurokomisařka z Lucemburska dala se zmíněnými multikulturními Romy rande. Buď u sebe doma, kde by je mohla ubytovat na své chatě, nebo by mohla přijet do Paříže a poznat, jak si žijí v tamních slamech.

Dánsko je království a velmi liberální stát, který má problém nejen s alkoholem, ale i s drogami. Proto nechali vzniknout uprostřed Kodaně ghettu zvanému Christianie. Dnes si už jen nostalgicky zavzpomínám na svoji první návštěvu Kodaně, kde zbyl poslední pokračovatel hippiesovské tradice – město ve městě zvané Christianie. A vše se vyvíjelo tak prozaicky. V roce 1971 opustila dánská armáda kasárny a objekty měly být srovnány se zemí. Než se však tento projekt podařilo uskutečnit, na rozloze zhruba 41 hektarů se usadila skupina squatterů, houf lidí s alternativním způsobem života, odpadlíci a hippies. Tito lidé zde vyhlásili nezávislý stát Christianii, založený na principech komuny a realizovali své idealistické představy o společenském životě.

Stali se zcela nezávislí na Kodani i Dánsku. Podařilo se jim také zabránit demolici kasárenských objektů. Na území Christianie postupně vyrostly dřevěné domky a políčka, kde jejich obyvatelé hospodařili a psanci začali podnikat. Nejpoužívanější dopravní prostředky Christianie byly pravděpodobně bicykly. Nadšenci opravil zpustlé domy a začali pořádat workshopy a ekologické programy. Kolonie stále přitahovala více a více lidí a tím také ztratila mnohé ze své původní atmosféry. Místo necelých 200 obyvatel brzy žilo na tomto území za pár měsíců něco přes 1000 jedinců, kteří ve většině případů ráno odjížděli do města za prací a zase navečer se sem vraceli přespat a něco “lehkého” si šlehnout. Je zde jediná legální tržnice v Evropě s marihuanou a hašišem, nad každým stánkem však visí nápis: „Vyvaruj se tvrdých

Dánové si ve všech otázkách uměli poradit bez rasismu a krveprolití, proto jsou nejvíce spokojeni.

ZDROJ WWW:

skutecnosti.cz/jak-funguje-socialni-politika-v-dansku-a-francii/