Kde je český král?

Kde je český král?

Prezidentu Václavu Havlovi někteří lidé vytýkali ˝monarchistické sklony˝. Na druhé straně jsou tací, kteří by na Hradě skutečného monarchu rádi viděli. Průběh současných prezidentských voleb a výskyt několika nepříliš důstojných kandidátů volání po zavedení konstituční monarchie jen posílily. Je ale mezi potomky šlechtických rodů (kromě dodnes žijícího Otty von Habsburga, který se následnických nároků oficiálně zřekl už v roce 1961) vůbec nějaký kandidát na trůn? Podle historiků by se českým králem hypoteticky mohlo stát hned několik mužů s modrou krví.

Vesnička Dírná, ztracená v lesích a polích Táborska, bývá v zimě často odříznutá od světa. Zasněžené silnice k ní vedoucí se nesypou, jako kdyby správci komunikací nepočítali s tím, že do Dírné někdo pojede. V čísle popisném jedna, v zámečku zvedajícím se na malé skále nad rybníkem, nás pevným stiskem ruky vítá Evžen Wratislav. Tento podsaditý čtyřicátník ve vysokých farmářských botách, s krátkým sestřihem a koženou ledvinkou za pasem je považován za potomka prvního českého krále Vratislava II. Pouze rodina tohoto majitele restituovaného lesního hospodářství, která se do Dírné přistěhovala v první polovině sedmnáctého století, se podle rodokmenu uschovaného ve firemní kanceláři může pochlubit původem z jediné tuzemské slovanské královské dynastie - Přemyslovců.

Podle tohoto rodokmenu by pan Wratislav coby hlava rodu mohl v případě obnovení monarchie (ta v konstituční formě dnes funguje v několika evropských státech) mít nárok na český trůn a stát se tak českým králem. ˝Myslíte, že bych se na to hodil?˝ směje se hlasitě muž, který polovinu svého života pracoval jako automechanik u státních lesů a v JZD.

Jeho otec Maxmilián, jehož byli lidé z okolí zvyklí i za komunismu oslovovat ˝pane hrabě˝, se musel živit mimo jiné jako poštovní doručovatel. Než pan Maxmilián loni zemřel, obrátil se prý i na něj kdosi v dopise s výzvou, aby se stal českým panovníkem. ˝Docela dobře jsme se tím s tátou bavili,˝ vzpomíná Evžen Wratislav.

 

Tajemný erb

Podle historiků a genealogů je však přemyslovský původ této jihočeské aristokratické rodiny sporný. Petr Mašek v knize Modrá krev uvádí, že první historicky ověřitelný Wratislav (tehdejší purkrabí Pražského hradu) je znám ˝teprve˝ z 15. století, tedy sto let po smrti posledního Přemyslovce. Legenda však praví, že Wratislavové jsou potomky nemanželského syna knížete Vratislava II., korunovaného v roce 1086 na českého krále.

Pravdivost legendy podporuje například to, že v rodovém erbu pocházejícím z 15. století mají Wratislavové korunu, kterou získávaly zpravidla jen panovnické rody, dále jinak velmi neobvyklé zobrazení přikrývky erbu v podobě knížecího pláště a červeno-černý štít, přičemž černá barva měla symbolizovat nemanželský původ. Navíc jméno Vratislav bylo u Přemyslovců často používané. Ať už je to se vznikem rodu Wratislavů jakkoli, jisté je, že podnikatel z Dírné se na Hrad ani do jiného druhu správy věcí veřejných zrovna nežene. Na rozdíl od jiných potomků české šlechty prý ho nikdy ani minutu nenapadlo uvažovat o vstupu do politiky, o odchodu do hlavního města. Nemluví ˝diplomaticky˝, ale používá řeč lidí, s nimiž v Dírné celý život vyrůstal. ˝Tady mám svých starostí dost a navíc takovejch, který mě zajímaj. Já a moje sestry máme povinnost k majetku. Aby byl, když ne větší, tak aspoň takovej, jakej nám ho svěřil táta,˝ prohlašuje rezolutně potomek šlechticů, který si za ženu vzal ˝plebejku˝ - profesí zdravotní sestru.

Podle pana Wratislava by konstituční monarchie u nás v současnosti ani fungovat nemohla. ˝Je to spíš takové vznášení se na mráčkách. Kdo by vládl?˝ pokládá řečnickou otázku. Noviny a zprávy v televizi občas sleduje, ale víc ho baví, když se v garáži může ˝vrtat˝ v nějakém motoru.

 

Uzná národ Adolfa?

˝Berme to jako nadsázku, ale v případě, že by v zemi měla být obnovena monarchie, byť jen konstituční, muselo by se rozhodnout, zda vyhlášení republiky v roce 1918 bylo omylem, či oprávněným krokem,˝ říká historik Státního ústředního archivu Pavel Sedláček.

Pokud se před 85 lety stal ˝omyl˝, je následník posledního císaře rakouského, a tudíž krále českého Karla I. znám. Je jím jeho dnes devadesátiletý syn Otto von Habsburg, žijící v Bavorsku. Ten se však mocenských nároků před dvaačtyřiceti lety vzdal a jeho následnictví by navíc komplikoval fakt, že Karel I. se českým králem ani nenechal korunovat - stál jen o trůn rakouský a uherský.

Víc šancí by možná měli potomci v Sarajevu zavražděného následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda a české šlechtičny Žofie Chotkové. Původně sice jejich děti ztratily nárok na následnictví, protože Chotková byla ˝pouhou˝ hraběnkou, ale rodokmen Chotků sahal až k ˝otci vlasti˝ Karlovi IV., i když jen po ˝přeslici˝. Potomci tohoto svazku dnes žijí v Rakousku se jménem von Hohenberg.

Pokud by se českým králem měl stát například někdo z potomků rodu panujícího na slovanském území (eliminujeme-li Habsburky, příbuzenství po přeslici a nemanželské potomky Přemyslovců), mohl by jím být někdo z rodiny von Mecklenburg usazené dnes v Berlíně. Prapředky Mecklenburgů nazývanými Niklotovci byli totiž pobaltští Slované, kteří vládli území na pobřeží Baltu jako velkovévodové až do roku 1918. Lze je tedy vzhledem k jejich původu srovnávat s Přemyslovci. ˝Ale nevím, jestli by se lidé tady povznesli mimo jiné nad tím, že jejich nejčastější rodové jméno je Adolf,˝ podotýká historik Sedláček.

Podle spisovatele Petra Placáka z českého monarchistického hnutí České děti by se českým králem měl stát zástupce významného evropského panovnického rodu. ˝Konkrétního favorita ale nemáme,˝ přiznává Placák. Pokud bychom pátrali na českém území, bylo by asi nejtradičnějším kritériem hledisko urozenosti, tedy hodnocení podle aristokratické hierarchie. Nežije tu sice žádný potomek panovnického rodu (opět vyjma teoretického potomka přemyslovského levobočka), ale máme tu hned dva dědice titulu vévoda, nejvyššího šlechtického titulu dostupného po bitvě na Bílé hoře v českých zemích.

Prvním je Karel Schwarzenberg, restituent hradu a panství Orlík, bývalý kancléř prezidenta a vydavatel týdeníku Respekt, který se loni marně ucházel o křeslo v Senátu. Méně nápadným ˝vévodou˝ je Jaroslav Lobkowicz, poslanec za KDU-ČSL. Ten by podle historika Sedláčka měl možná i více šancí v případném rozhodování, kdo je vhodnějším kandidátem na český trůn. Lobkowiczové jsou totiž starobylý český rod po ˝přeslici˝ spřízněný dokonce i s Přemyslovci a jsou o nich písemné zmínky už ve 14. století. Schwarzenbergové původem z Německa se do Čech přistěhovali až čtyřicet let po Bílé hoře.

 

Skromný vévoda Lobkowicz

Jaroslav Lobkowicz vlastní v bývalé vsi Křimice, která se stala jednou z okrajových čtvrtí Plzně, neobydlený zámek, který se stále ještě vzpamatovává z komunistické ˝péče˝. Opodál pak stojí jeho statek, výrobna těsta a zelí a v 70. letech postavený rodinný dům, v němž potomek slavného rodu žije. Většina jeho příbuzných měla v restitucích větší štěstí: Jiří Lobkowicz dostal například zpět impozantní mělnický zámek v poměrně dobrém stavu a třeba William Lobkowicz bydlí v zachovalém zámku v Nelahozevsi. Další Lobkowiczové byli zase víc vidět v politice: jeden jako ministr obrany (Michal) a další coby předseda strany Cesta změny (Jiří). Honosný titul vévoda však podle staré rodové dohody dědí hlava Lobkowiczů usazených v Křimicích a tou je Jaroslav Lobkowicz.

Sedíme s šedesátiletým poslancem v jeho křimické firmě pod fotografiemi croissantů, do nichž vyrábí těsto, a vedle věšáku s bílými plášti. Sterilní prostředí: žádné známky toho, že šéfem je tu hlava jednoho z nejvýznamnějších aristokratických rodů. ˝Už jsem o tom taky slyšel... Je to hezký,˝ usmívá se decentně a neprůbojně působící poslanec, když mu vyprávíme onu ˝královskou˝ hypotézu. Sám prý ale v názoru na monarchii není ˝vyhraněn˝. ˝Odpadly by starosti s volbou prezidenta. Ale pro takového monarchu to taky není jednoduchý. Na rozdíl od prezidenta je od narození do smrti pořád na očích veřejnosti a na některé to může mít špatný vliv,˝ uvažuje. Dědičný nárok na trůn má podle něj i svá rizika. ˝Pokud je potomek poveden, tak proč ne, ale v některých rodinách se stává, že potomek není úplně normální a vznikne holt takový císař jako Ferdinand Dobrotivý,˝ připomíná Lobkowicz historii habsburského panovníka z 19. století, který musel být sesazen kvůli zjevným projevům slabomyslnosti.

 

Opravář televizí

Syn knížete Jaroslava Lobkowicze staršího a hraběnky Gabriely Korffové bydlel s rodiči na křimickém zámku do svých devíti let. Pak se mohl jen vyučit a pracoval jako opravář televizí. (Na zámek se podíval poprvé po deseti letech, když tamnímu kastelánovi opravoval televizi.) Později ale večerně studoval střední školu. Studia dokončil na elektrotechnické fakultě v Mnichově, kam v roce 1968 emigroval. Do ˝sametového˝ převratu v Československu pracoval jako manažer firmy Siemens. Oženil se s Elisabeth de Vienne, která pochází z francouzské aristokratické rodiny (paní Lobkowiczová dnes zastupuje pražskou pobočku londýnské aukční síně Christie˝s). Jejich dva synové studují ve Francii, třetí se stal v Čechách řeholníkem.

Po roce 1990 restituoval Jaroslav Lobkowicz rodinný majetek a vrátil se do Křimic. Už v Německu se snažil mít vliv na dění kolem sebe (v Mnichově byl zvolen do poradního sboru cizinců při městské radě), a proto se začal angažovat v politice i v Česku. V roce 1990 vstoupil do KDU-ČSL a po neúspěšné kandidatuře do Senátu (1996) se v roce 1998 stal poslancem sněmovny a později i členem stálé delegace do Parlamentního shromáždění Rady Evropy. A jak je spokojen se stavem ˝českého království˝? ˝Ten vývoj je asi normální, lidi prostě nevyměníte. Ale je jich tu samozřejmě spousta dobrých.˝

 

Další kandidát: Sternberg

Lobkowiczové, Schwarzenbergové a také Colloredo-Mansfeldové jsou ˝nejurozenějšími˝ dosud žijícími českými šlechtickými rody podle hierarchie platné po roce 1620. Podle žebříčku z doby před Bílou horou by ale na vrcholu byli Sternbergové, kteří se z hlediska urozenosti nacházeli na stejné úrovni jako král Jiří z Poděbrad. Hlavou rodu je dnes Zdeněk Sternberg sídlící na restituovaném hradě Český Šternberk. Vzhledem k svému věku (80 let) by ale při případné ˝volbě˝ panovníka neměl příliš šancí. To by nicméně nemuselo vadit. ˝V případě přerušení dynastické posloupnosti je možné zvolit kohokoli z příslušníků nově nastupujícího rodu. Pak by mohlo běžet například patnáctileté přechodné období, během nějž se kandidát trůnu, nejspíše z mladší generace rodu, připravuje na svou funkci. Tím by vznikl dostatek času pro referendum a následné ústavní změny a tohle období by bylo ale důležité i pro lidi, aby si na nového panovníka a na nové poměry zvykli,˝ říká historik Pavel Sedláček.

Něco podobného proběhlo ve Španělsku, kde ještě za života diktátora Franciska Franka byl jmenován čekatelem trůnu současný král, tehdy dvaatřicetiletý Juan Carlos, pokračovatel dynastie Bourbonů, kterou republikáni sesadili ve třicátých letech 20. století.

Kdo by tedy u Sternbergů mohl být vhodným kandidátem? Syn Zdeňka Sternberga Filip (46) žije v Rakousku, v Čechách však bydlí jeho bratranec Jiří (34). Jeho rodina získala v okrese Benešov zpět zámek Jemniště, kam se mladý Sternberg nastěhoval v roce 1995 se svou novomanželkou Petrou. Předtím vyrůstal v paneláku v Chodově, po gymnáziu pracoval jako prodavač a tři roky studoval stavařinu. Po roce 1993 pobýval u strýce na hradě Šternberku, kde se stal kastelánem. Jemnišťský zámek, v němž byla za komunismu expozice československo-sovětského přátelství, se snaží udržovat a zvelebovat z výnosů ze zděděných lesů a polí a vstupného (část zámku je přístupná veřejnosti). Jeho manželka, která nemá ˝modrou krev˝, tu navíc provozuje svatební agenturu. Snahu, aby zámek vypadal k světu, považuje Jiří Sternberg téměř za sisyfovskou - údržba odčerpává jeho veškerou energii a ročně spolyká čtyři miliony korun.

Hypotézu, podle níž by mohl mít nárok na český trůn, bere s humorem. ˝Nedávno jsem četl, že přívrženců monarchistického hnutí je celých pět set, takže monarchie asi nehrozí. Mohlo by to fungovat, ale asi by to tady neprošlo. Takže zůstaňme u prezidenta a já to jednou vezmu,˝ směje se.

 

Králi je teprve šest

Sternbergovi mají kromě dvouleté dcery Izabely šestiletého syna Vojtěcha. Podle další z královských fantazií by mohla monarchistická budoucnost čekat právě jeho. Historie totiž nejednou zažila, že čekatelem trůnu se stal nejmladší z určeného rodu a zatímco se vlády ujal na dočasnou dobu zemský správce, byl budoucí král - často ještě malé dítě - připravován u jiného evropského panovnického dvora. Jiří a Petra Sternbergovi se tomu samozřejmě usmívají, ale děti nechat vyfotografovat nechtějí. ˝přívržencům monarchie fandíme, dětem však dopřáváme klidné a anonymní dětství,˝ říká Petra Sternbergová.

 

Jsem příbuzný anglické královny

V Česku nežijí žádní oficiální potomci některého z evropských panovnických rodů (ať už současných nebo bývalých), ale mnozí tuzemští šlechtici jsou se zahraničními královskými rodinami v příbuzenském svazku. Hugo Mensdorff-Pouilly (73), dědic titulu hrabě a majitel zámku a hradu v Boskovicích je například příbuzný současné anglické královny Alžběty. Prapradědeček tohoto muže, který se za totality živil jako garážmistr, si totiž vzal sestru matky královny Victorie.

˝Sňatky jsou vždycky důležité,˝ glosuje rodinnou historii mladistvě vyhlížející penzista Mensdorff-Pouilly, který stále pracuje jako rada na pražském vyslanectví Suverénního řádu maltézských rytířů. Díky sňatku jeho předka s hraběnkou Dietrichsteinovou získal jeho rod v 19. století také panství v Boskovicích. Pan rada je rovněž vzdáleným příbuzným současného belgického krále Alberta II. či bulharského cara Simeona (který však v Sofii přijal funkci premiéra).

Také Lobkowiczové jsou spřízněni se současnými panovníky - s Bourbony, vládnoucími dodnes ve Španělsku, a Lichtensteiny ze stejnojmenného alpského knížectví. Rodokmen Dobrzenských z Chotěboře zase vede k bývalým brazilským císařům a Belcrediové sídlící v Brodku u Prostějova jsou příbuzní s někdejšími vládci Německa - Hohenzollerny.

 

Hrady a zámky české šlechty

Kromě zámků a hradů získaly mnohé šlechtické rody v restituci rozsáhlé lesy, zemědělskou půdu a rybníky. Nejvíc hektarů lesa bylo zřejmě vráceno Colloredo-Mansfeldům (17 000 ha) - u Zbiroha a v Orlických horách. Dalšími významnými restituenty lesů jsou Radslav Kinský ze Žďáru nad Sázavou a rod Kollowratů z Rychnova nad Kněžnou (přibližně 6000 ha). Karel Schwarzenberg dostal zpět celkem asi 10 000 ha půdy (také převážně lesy, ale i rybníky), majiteli poloviny této rozlohy jsou Mensdorffové-Pouilly z Boskovic. Rozsáhlé pozemky vlastní i rozvětvený rod Lobkowiczů, kterým patří mj. vinohrady na Mělnicku. Menšími vlastníky půdy jsou například Czerninové (2 200 ha lesa) nebo Bubnové (1 600 ha lesa).

 

VLADIMÍR ŠEVELA
 
ZDROJ: