Politika jako práce pro veřejné blaho obce, ne k politování.

Ve světě internetu , globálních sociálních sítí, zvýšené informovanosti vedoucí až k její přehlcenosti a vzdělanosti, narůstajícímu občanskému sebeuvědomění, dochází i v politické sféře i v politické sféře k dochází k rozchodu mezí tím, co politik slibuje a občan očekává. 

Voliči hledají přímou a co nejkratší cestu mazi svými potřebami a politickou zodpovědností. Politické strany dnes představují takové neefektivní, neprůhledné a snadno uplatitelné, zkorumpované a nedemokratické mezičlánky. Volení zástupci jsou tak  nuceni podřídit  zájmy svých voličů programům a diktátu politických stran. Došlo to tak daleko, že jakékoli odchýlení se, jakékoli nezvednutí ruky v synchronizovaném idiotismu se trestá (například tím, že se na politika se svědomím vždy něco najde...). 

Demokracie není na prodej vědí snad všichni volici, ale politici jsou zjevně jiného názoru. Nečiní jim problém objednat státní zakázku tak předraženou, aby ze st. rozpočtu do svých kapes odčerpali co nejvíce peněz. Kdyby při tom, alespoň uživali rozum a nákup tak navazoval na jiné služby nebo doplňoval jiné komodity či byl kompatibilní s již fungujícím systémem. Ale zdá se, že do politiky jsou vybírány jen cvičené opičky, nikoli myslící lidské bytosti - odborníci mající svědomí a vnitřní mravní zákon pracovat pro blaho obce? 

Politici čeští, a myslím, že nejen ti zde, zachraňují hlavně sami sebe. Zatímco v západních zemích se za řadu desetiletí vybudovala občanská kontrola práce politiků, u nás jsou voliči svědky celkem 6 republik a několikeré  zrady ze strany elit. 

Česká lokajská povaha, povaha pana a raba se projevuje tím, jak elity zvolené řádnými volbami defakto pohrdají voliči a po roce 1989 to bylo vidět na členech vlády za KDU a ODA, kteří zcela ignorovali požadavky veřejnosti. Dnešní i nedávná politická elita si je vědoma  jistoty, že lokajská poddanost voličů jim neodovolí podniknout cokoli, čím by volič měl právo vzít do ruky vidle, bič nebo basebalovou pálku a dát politikům jasně najevo své představy, jak má jejích práce za peníze daňových poplatníků vypadat. Tradice defenestrace v českých zemí je sice archaismem a těžko realizovatelná, ale nástroje jako přimětnedůvěryhodného či diletantského  politika odstoupit, případně petice, vyvolání referenda, zablokování rozhodnutí vedoucího k nakládání s veřejnými prostředky, regulace státních zakázek, kdy se výběrového řízení může zůčastnit jen osoba trvale žijící na území ČR a české národnosti...  Proč  nic z toho nefunguje - lokajům chybí vůle a to politici vědí. 

Peníze v politice nadělají víc škody než užitku. Politici již dávno nežijí politikou, ale z politiky. Proto je dnes tak velký zájem o studium politologie a každý z absolventů má představu, že bude v poradním týmu nějakého politika a participovat na politickém image strany a politika. 

Není pravda, že politik je závislý na penězích jako prodejná děvka. Každá děvka má své hranice, které nepřekročí a jsou věci, které prostě neudělá – ani za peníze.


 

Odstranit peníze z politiky je poměrně transparentní (i když ne snadná) záležitost:

Stačí jediný ústavní paragraf, například následujícího znění:

Žádná osoba, společnost nebo obchodní zájem, domácí či cizí, nesmí poskytnout finanční podporu, přímo či nepřímo, kterémukoli kandidátu na státní politickou pozici, nebo poskytnout peníze na podporu či opozici jakékoliv politické kampani na státní úrovni. Bez ohledu na jiné články ústavy, příspěvky na kampaň politických kandidátů nejsou formou svobodného projevu a jejich garance je zákonem vyloučena.“


 

Za peníze lze dnes koupit demokracii, politické strany i politiky. Peníze mění demokracii na ošklivou atrapu znetvořenou korupcí bezprecedentních rozměrů. Pouze občané mohou získat zkradenou demokracii zpět. Politické strany samy reformu zkorumpované demokracie NIKDY NEPROVEDOU, jen ji zatíží zbytečnými slovy a sliby.


 

S nostalgií lze vzpomínat na politiku Habsburské monarchie, kdy čeští politici skutečně žili pro politiku, kdy císař ani politici nebyli prodejní. Správa země a obce byla věcí cti, odpovědnosti za další generace. Dnešní politici myslí jen v řádu volebního období. Pak přijde jiná strana a ta změní to co navrhla strana předchozí, tím jen zpomalí vývoj a celou zemi uvrhne do zmatku a vzteku z nejistoty, a nejasnosti budoucího vývoje. Proč by to koneckonců musela být nostalgie? Politici odvádí tak mizernou práci, že návrat monarchie a řádu nemusí být žádným nereálným snem.

 

redakční tým Aliance