arcivévoda Karel (následník trůnu Českého království)

 

 

 

 

Karel Habsbursko-Lotrinský (nebo též Karel Habsburský, německy Karl (von) Habsburg-Lothringen, celým jménem Karel Tomáš Robert Maria František Jiří Bahnam Habsbursko-Lotrinský * 11. leden 1961 Starnberg, Bavorsko), je prvorozený syn posledního rakousko-uherského (tedy i českého a maďarského) korunního prince Oty Habsburského (* 1912) a Reginy, princezny Sasko-Meiningenské. Je vnukem posledního rakouského císaře Karla I. a poté co mu jeho otec předal svůj nárok na trůn, je pretendentem rakouské císařské koruny, stejně jako české svatováclavské koruny a uherské svatoštěpánské koruny. Karel Habsburský je od roku 1961 členem Řádu zlatého rouna, jehož je též předsedou a prezidentem, od 30. listopadu roku 2000 (den sv. Ondřeje). Je nositelem Velkokříže suverénního Řádu maltézských rytířů, členem rytířského řádu sv. Šebestiána v Evropě a čestným členem Řádu Německých rytířů.

 

 

Je náš systém udržitelný anebo potřebujeme radikální změnu?

Na základě článku milého kolegy Petra Závladského jsem se zamyslela nad účelem zavedení monarchie v Čechách a ptala jsem se sama sebe, zda by český národ vůbec takové zřízení připustil. I když .. možné je tu úplně všechno. Pravda je, že sdílíme, jako občané, mnoho problémů, které nám klidu ani optimismu nepřidávají. Že se střídají vlády, které mají zase problémy uskutečnit své vize a programy, protože jsou kromě jiného, i pod velkým tlakem politických uskupení, zahraničních dějů a i rozhodování Evropské unie, které jsou příčinou překotných změn zákonů. Pravda je, že hrozí snižování životní úrovně, nezaměstnanost, neuspokojivá sociální situace a hlavně chybí, a to víme všichni, peníze na potřebné projekty, a to můžeme považovat za velkou brzdu rozvoje do blízké budoucnosti. Pan kolega sice výslovně nehovoří o tom, že by si monarchii přál, ale velmi dobře vyhodnocuje současnou situaci a uvažuje o tom, zda by pro Česko nebyla řešením. Ale chtěla bych upozornit, že pokud by Česko kývlo na monarchii a povolalo na trůn svého následníka, arcivévodu Karla I., pak by to nebylo řešením dočasným.

Parlamentní monarchie

Parlamentní monarchie je demokratické státní zřízení, kde - na rozdíl od konstituční (ústavní) monarchie -panovník nemá velké pravomoci, nesestavuje vládu a zpravidla nemá ani velký vliv na státní záležitosti, neboť ty jsou obstarávány parlamentem a vládou. Monarchovi v tomto zřízení připadá především úloha reprezentativní. V Evropě je tato forma vlády uplatněna v Belgii, Dánsku, Norsku, Nizozemí, Švédsku a Španělsku, a mimo Evropu např. v Japonsku. Některé parlamentní monarchie bývají uváděny jako konstitučně-parlamentní, protože panovnická moc je na pomezí těchto typů monarchie, ale většina těchto monarchií má blíže k parlamentní monarchii (především Spojené království a země Commonwealth realm).

Jaké postavení a funkci by měl panovník?

Panovník zastupuje stát navenek i uvnitř země. Představuje kontinuitu státu a zároveň stát zpřítomňuje a v osobě hlavy státu i ztělesňuje. Tuto funkci lze považovat za sjednocující, stabilizující, udržující a reprezentativní s nadčasovým posláním. Autorita hlavy státu není dovbozena od rychle se střídající a dočasné politické moci, jako je tomu u prezidenta. Panovník má v systému parlamentní demokracie omezenou pravomoc a stojí mimo denní politiku. Politické strany svým vlivem. Je to funkce sjednocující, stabilizující, udržující a reprezentativní a její poslání je nadčasové. Z tohoto důvodu nemůže být autorita hlavy státu odvozena od rychle se střídající a dočasné politické moci, jako je tomu u prezidenta. Panovník stojí mimo denní politiku, kterou vytvářejí politické strany, které názorově občany rozdělují, zatímco panovník na svém nejvyšším postu zase občany sjednocuje. Ale stojí mimo denní politiku.

 

Panovník se nevolí, ale dosazuje na trůn

My dobře víme, že časté politické třenice mají na stát destruktivní dopad. Stejně jako mezistranické boje. To opravdu zemi nepomáhá k vážnosti státu v mezinárodních vztazích. Panovník nemusí, když nechce, být spojen s politickou stranou, která ho do postavení krále prosadila a jeho úřad, sám o sobě nedovoluje, aby s ním manipulovali vlivné politické strany. Kromě toho, je obvykle profesionální vladař. Takříkajíc od kolébky a živým znakem jednoty celé změ a jejich občanů bez rozdílu. Konečně je i ztělesněním státu, státní suverenity a nezvislosti a i malým státům dodává vážnosti. Stejně jako je důstojná i vážná instituce panovníka, tak pozvedá i důstojnost národa, kterému vládne. Uděluje milost.

 

Instituce krále

 

 

Instituce krále je zároveň jakýsi všelidský kulturní archetyp, kterým společnost přesahuje sama sebe, který ji pomáhá vést na její cestě vedoucí z minulosti do budoucnosti.

 

Děkuji panu kolegovi Závladskému za inspiraci k tomuto článku. Všichni víme, že v Čechách působí Koruna česká, Monarchistická strana Čech, Moravy a Slezka a na jejích stránkách můžeme sledovat dění i její aktivity.

https://www.korunaceska.cz/?program,4

 

 

Vše ostatní ponechávám úvahám diskutérům a odborníkům na politické dění v naší zemi. Mým cílem bylo jen bylo přiblížit v kostce úlohu moderního panovníka a doufám, že diskuse bude plodná. Protože je to vážné téma. Já osobně k tomu vyhraněný názor nemám, jen si takovou změnu nedovedu v Čechách vůbec představit. Vyloučeno to však není.