Roithová (KDU-ČSL): Užitečné lekce následníka habsburského trůnu

7. 7. 2011 12:07
V listopadu 2007 se na jednání frakce Evropské lidové strany - Evropských demokratů dostavil tehdy pětadevadesáté narozeniny slavící Otto von Habsburg.  Do sálu s ním vstoupilo celé dvacáté století. Personifikované vzpomínky na největší rány i  největší naděje Evropy, které na svůj věk stále neuvěřitelně  energický politik osobně prožíval. Vždyť kdo jiný mohl hovořit v první osobě o klíčových událostech, jako byla první a druhá světová válka, nebo o jednáních s prezidenty Paulem von Hindenburgem či Franklinem Delano Rooseveltem, ale také o zakládání jednotné Evropy a bourání železné opony? Věkovitý a až asketicky štíhlý muž se za stolem předsedajících postavil a bez papírů hovořil spatra čtvrt hodiny o odpovědnosti politiků. Vůči voličům, vůči svým zemím, ale také vůči svému přesvědčení a vůči Evropě jako celku. Mně osobně přitom neohromil ani tak svou vitalitou, jako spíš záviděníhodnou  integritou - Otto von Habsburg navzdory běsům dvacátého století neříkal nic, co by  protiřečilo jeho celoživotní filozofii. 


Pro jednotnou Evropu 
Za klíčové jsem ještě dávno před tím, než jsem se jako členka KDU-ČSL stala europoslankyní téže frakce jako Otto von Habsburg, považovala jeho angažmá v Panevropské unii (PEU), do níž vstoupil již v roce 1936, a kterou v letech 1973 až 2004 dokonce vedl. Nikoli proto, že PEU byla založena hrabětem Richardem Coudenhove Kalergim na jeho českém panství na Domažlicku, nikoli proto, že v roce 1922 šlo o vůbec první hnutí prosazující sjednocení Evropy na základě politické rovnosti a hospodářské integrace, dokonce ani proto, že všichni významní členové od Alberta Einsteina přes Franze
Werfela po Charlese de Gaulla vždy zdůrazňovali význam křesťanských kořenů evropské civilizace. Následník rakouského a českého trůnu totiž vzdor svým nárokům a vizím nechtěl integrovat Evropu za každou cenu. Proto - i když nejen proto - odmítal Hitlerovy nabídky ke spolupráci, proto zdůrazňoval právo každého člověka na vlast, proto si přál, aby jednotná Evropa stála na ideálech svobody a lidských práv a sebevědomě je prosazovala i v mezinárodní politice. Sám Otto von Habsburg si ostatně nebral servítky, ani když hovořil například o autoritativních způsobech vlády Vladimira 
Putina nebo o kterékoli současné diktatuře.


Morální základy
Otto von Habsburg byl členem Evropského parlamentu dvacet let (1979-1999). Jeho vystupování je dodnes předmětem řady legend včetně té, při níž se polyglot ovládající čtrnáct jazyků (včetně češtiny) pustil do rozpravy s jiným europoslancem obdařeným klasickým vzděláním v latině. Byl ovšem požádán, aby tak napříště nečinil - nerozuměli mu totiž samozřejmě ani tlumočníci a zapisovatelé. My, jako Češi, bychom si měli pamatovat spíš to, že již v roce 1979 prosazoval i přes odpor většiny rezoluci, která by v Evropském parlamentu nechala jedno prázdné křeslo ve prospěch států za železnou oponou. Měli
bychom si to pamatovat a následníka trůnu v něčem následovat: bez zahořklosti a bez sobecké zaslepenosti pěstovat to nejlepší, na čem evropská civilizace vyrostla a stojí. 


Ještě před třemi roky nám Otto von Habsburg v lidovecké frakci Evropského parlamentu připomínal, že evropská integrace by neměla být jen ryze  ekonomická nebo účelově technokratická. A hovořil o věcech, které by z jiných úst možná zněly nedůvěryhodně: o morálních základech Evropské unie, z nichž jedině může vyrůstat její duchovní síla. Dodávat nic netřeba. Opakovat neustále. A ve všech jazycích.


Zuzana Roithová, poslankyně Evropského parlamentu
Vyšlo v MF Dnes