Vzpomínáme na českého krále Zikmunda Lucemburského

Po dlouhých 17 letech čekání se konečně roku 1436 stává vládnoucím králem Čech. Stává se tak v Jihlavě po vyhlášení basilejských kompaktát. Začíná řešit vnitrostátní situaci, avšak ne tak, jak by si mnozí představovali. Mimo jiné začíná na všechna významná místa dosazovat katolíky, pročež se začínají bouřit husité. Jak kvůli nim, tak i kvůli dalším problémům v říši Zikmund prchá z Čech do Uher. Tam ovšem již nedojede. Ve Znojmě je schvácen slabostí díky patrné rakovině, jíž trpí, a umírá. Tím vymírá celý rod Lucemburků po meči. Tak se stalo před 578 lety, přesně 9. prosince 1437.

Zikmund Lucemburský se narodil 14. února 1368 v Norimberku jako syn císaře Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské. Ačkoliv na něj není v Čechách moc dobře nahlíženo, především kvůli husitství a obecně jeho obrazu, který byl pokřiven zejména v období socialismu, tak se jednalo o diplomatickou osobu celoevropské významu a jedinečného formátu. Jak ho nazval prof. Drška, jednalo se o posledního císaře středověku.

Na poli evropské politiky se snažil reformovat církev a ukončit papežské schizma, reformovat Svatou říši římskou a její hospodářství, urovnat spory mezi Anglií a Francií či spory mezi Polským královstvím a Řádem německých rytířů, a především se snažil ubránit Evropu před expanzi Osmanské říše, a tak vedl nejednu křížovou výpravu. Ve svém konání ovšem zůstával často bohužel nepochopen, tudíž osamocen a dějinami odsouzen.

Zikmund Lucemburský byl nositelem titulu braniborský markrabě, uherský král, slezský vévoda, lužický a moravský markrabě, lombardský král, římský král a císař a v neposlední řadě samozřejmě král český. K poslednímu jmenovanému titulu byla cesta ovšem asi nejdelší. Zikmund nebyl v Čechách moc oblíben ze dvou důvodů – již od roku 1396 se výrazně angažoval ve sporech proti Václavovi IV. (ačkoliv část šlechty mu za to byla vděčná), ale především byl označen puncem, že mohl za smrt Jana Husa, což je věc velmi diskutabilní. Korunován za českého krále byl již po bitvě na Vítkově roku 1420, avšak v Čechách byl ihned odmítnut. Přijali ho pouze zbylé země Koruny české a až po bitvě u Lipan proběhnuvší roku 1434 mohl s husity vyjednávat a tak, jak bylo zmíněno v úvodu, byl roku 1436 v Jihlavě přijat za českého krále, čehož si ovšem moc dlouho neužíval. Je pohřben ve Velkém Varadíně (dnešní Oradea Mare v Rumunsku).