16. srpna 1419

Životopis

Český a německý král Václav IV. se narodil 26.2.1361 v Norimberku, jako netrpělivě očekávaný dědic trůnu, ve třetím manželství Karla IV. s Annou Svídnickou. Patřil do dynastie Lucemburků.

Václav měl jako budoucí panovník veškerou péči a podporu svého otce Karla IV. Tato péče ještě více vzrostla po smrti matky v roce 1362.

Královým cílem bylo předat synovi český trůn.15. června 1363 nechal Karel ,teprve dvouletého Václava korunovat Arnoštem z Pardubic, na českého krále. Arnošt se staral o Václavovo vzdělání a výchovu do doby, než tuto zodpovědnost převzal Jan Očko z Vlašimi, který ho naučil politice.

Díky až přehnané péči se z Václava sice stal vzdělaný muž, ale byl nerozhodný, nesamostatný a závislý na druhých. Václav později nedokázal sám vládnout, museli mu pomáhat rádcové. Jejich pomoc však byla sporná. Dokonce i sňatek ještě nedospělému Václavovi domluvil jeho otec a to s Johankou Bavorskou, 29.9.1370.

Další Karlovou snahou bylo získat pro Václava také korunu německou. Musel tomu obětovat mnoho diplomatických jednání a nemalé finance.10. června 1376 byl Václav zvolen německým králem a 6. července korunován. Stát se římským císařem, tak jako jeho otec, se mu však nikdy nepodařilo. 

Po smrti Karla 29.11.1378, začal zemi vládnout Václav. Snažil se a zpočátku se mu dařilo. V rodině však příliš podpory neměl. Alžběta Pomořanská se věnovala především Václavovým bratrům Zikmundovi a Janovi.

Vyšší šlechta se začala proti Václavovi stavět , především pro jeho časté zábavy, pitky a nespořádaný život, které ho sváděly od jeho vladařských povinností. Také s pražským arcibiskupem měl Václav neustálé spory vedoucí k jejich nepřátelství. Aby se vyhnul zodpovědnosti a případným konfliktům, zdržoval se Václav pouze v pro něho klidném Českém království a na důležitá jednání v říši, posílal zástupce. To ale vedlo ke spojení vyšší šlechty s moravským markrabětem Joštem a ti zaútočili na krále. Když Václav cestoval z Žebráka do Prahy, byl zajat za nepořádek v zemi a říši, za opomíjené nároky panstva a za protekci králových oblíbenců. Díky svému bratrovi byl Václav osvobozen, ale konflikty pokračovaly. Byl donucen 19. března 1396 podepsat podmínky, které mu předložila panská koalice. Tímto došlo k vítězství panstva nad králem.

Václav se ale znovu dostal do zajetí / 1402 – 1403/, za kterým stál Zikmund. Ten usiloval o českou korunu. Znovu byly králi předloženy stížnosti na jeho nedůslednost v řešení problémů říše a církevní politiky a za jeho postoj k bratrovi Zikmundovi Lucemburskému.

V srpnu 1400 bylo rozhodnuto o sesazení Václava IV. z německého trůnu, z důvodu jeho nepotřebnosti, nečinnosti a nedbalosti.

Na jeho místo nastoupil Ruprecht lll. Faltský. Ani jemu se však nepodařilo dostat říši z problémů a tak koncil v roce 1409 dosadil Václava znovu na německý trůn. Jeho panování přerušilo husitské hnutí.

Hus měl v počátku Václavovu podporu, ale kritika prodeje odpustků, je odcizila. Václav se stále více stahoval do ústraní a po správě o první pražské defenestraci ho postihl srdeční záchvat, který zapříčinil 16.8.1419 , jeho smrt.

Jeho žena Žofie ho nechala pohřbít na Zbraslavi. V době husitských válek byl ale klášter zničen a Václavovo tělo vytaženo z hrobu. Až v roce 1424 byly jeho ostatky uloženy v hrobce českých králů, vedle otce Karla IV.

Václav IV. nebyl příliš dobrým panovníkem. Za jeho vlády došlo k boji šlechty proti jeho osobě. Tím byla velmi oslabena panovnická moc a šlechta se dostala k vládě nad zemí. Rozsáhlé části země ovládaly jednotlivé rody / např. Rožmberkové jižní Čechy/.Poddaní byli vystaveni domácím válkám, které pustošily zemi. Tovaryši a učni pracovali za stále horších podmínek. Jejich naděje na založení vlastní dílny byla mizivá. Za vlády Václava IV. došlo k české ekonomické stagnaci a krizi v sociální oblasti. Mezi vyšší a nižší šlechtou vznikl velký rozdíl.