Dnes 28. 6. 2014 vzpomínáme 100. výročí nesmyslného atentátu na následníka trůnu Ferdinanda d´ Este

Pár řádek z pera Romana Jocha při příležitosti smutné vzpomínky stého výročí nesmyslné smrti následníka trůnu.

 

Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku oprávněně

Gavrilo Princip atentátem na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d’Este, který spáchal přesně před sto lety v Sarajevu, spustil lavinu událostí, jež vedly k milionům mrtvých a největší evropské katastrofě za uplynulých dvě stě let. Píše Roman Joch.

Roman Joch28.6.2014
 
Gavrilo Princip 28. června 1914 v Sarajevu spáchal atentát na následníka... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávyfoto: Wikimedia Commons

 

 

První světová válka je největší tragédií Evropy za uplynulých dvě stě let – její skutečnou sebevraždou, z níž se již jako civilizace nevzpamatovala. Byla mnohem větší tragédií než druhá světová válka. Ta totiž byla heroickým bojem proti protivníkovi, jehož bylo nutné z morálního hlediska porazit. První světová válka byla na rozdíl od druhé vlastně zbytečná.

 

Po sto letech – v období 1814 až 1914 – bezprecedentního růstu svobody, pokroku, hospodářského, kulturního a morálního rozvoje, nastaly čtyři roky a čtyři měsíce jatek, po nichž přišly komunismus, fašismus a nacismus. A po nich hodnotový relativismus, morální nihilismus a politický etatismus, tedy úpadek, ba až zánik západní civilizace.

 

Stejná vina mocností

Těsně po skončení první světové války se její vítězové – mocnosti Dohody (Velká Británie, Francie, Rusko a později USA) – domnívali, že ji jednoznačně vyvolaly Ústřední mocnosti (Německo, Rakousko-Uhersko, později Osmanská říše), především Německo. Poté, zejména ve třicátých letech 20. století, převládl názor, že Velká válka byla kolosální chybou, za kterou mohly všechny mocnosti spíše stejně.

 

O přípravě atentátu předem nevěděl srbský král Petr ani korunní princ Alexandr, premiér Nikola Pašić však ano. Sdělil mu to těsně před atentátem jeden ze spiklenců – major Tankosić. Premiér sice s velkosrbskou ideou souhlasil, ale nechtěl ji prosazovat vraždou státníka sousední země. Proto vydal rozkaz – což mu slouží ke cti – atentátníky zadržet, a tím vraždě zabránit, což se mu nepodařilo. Věděl však, kdo vraždu nařídil a kdo jsou šéfové Černé ruky.

 

Na začátku 20. století byla tedy srbská vláda v područí vraždící sekty. Ta zavraždila v době míru druhého vrcholného státníka sousední země, navzdory tomu se srbská vláda rozhodla vrahy krýt a nevydat k vyšetřování. To je legitimnícasus bellipro každou zemi, vždy a všude. Pokud někdo v létě 1914 potřeboval výprask, bylo to Srbsko.

 

Dva precedenty

Představte si, že by ruský premiér navštívil Krym a agenti ukrajinské tajné služby by ho zavraždili. Po kolika hodinách by asi Rusové masivně zaútočili na Kyjev? Nebo že by amerického viceprezidenta během návštěvy Panamy zavraždil agent venezuelské tajné služby. Za kolik dní by se asi americká námořní pěchota vylodila na plážích Venezuely?

V září 2001 afghánský Tálibán odmítl vydat vedení al-Káidy k vyšetřování, a proto USA zaútočily na tálibánskou vládu. Celý svět včetně Česka, Ruska i Číny považoval jejich útok za oprávněný. Byla-li tedy americká intervence proti Afganistanu na podzim 2001 oprávněná, pak i ta rakousko-uherská proti Srbsku v létě 1914.

Postupná eskalace

Následně se do trestní expedice jedné země proti druhé – Rakouska-Uherska proti Srbsku – vložilo Rusko. Pod bizarní panslavistickou záminkou, že musí chránit malé slovanské pravoslavné národy na Balkáně proti každému, začalo mobilizovat proti Rakousku – a to bez ohledu na to, zda vlády těchto národů byly, či nebyly vinné, a tudíž potrestání zasloužily, či nezasloužily.

 

Spojencem Rakouska-Uherska bylo Německo, jež vyzvalo Rusko, aby proti rakouskému císařství nemobilizovalo, což však Rusko odmítlo. Do války proto na straně Rakouska proti Rusku vstoupilo i Německo. Zatím vše bylo v rámci normy. Poté však Německo vzneslo vůči Francii nehorázné požadavky – zavázat se, že během konfliktu zůstane neutrální a že v případě války postoupí Německu na svém území dvě pevnosti – Verdun a Toul. Francie oba německé požadavky odmítla, a proto ji Německo napadlo. Šlo o jeho evidentní agresi.


Velká  Británie o svém vstupu do války váhala, a kdyby Německo nenapadlo neutrální Belgii, která nikomu neublížila, nevstoupila by do ní. Němci však na Francii zaútočili přes neutrální Lucembursko a Belgii, které je nijak neohrožovaly. Británie do války vstoupila na obranu mezinárodního práva i práva malých neutrálních národů nestát se kořistí mocností. Itálie chtěla kořist, a proto napadla Rakousko.

Obhajoba vraždy

Z uvedeného je zřejmé, že v právu bylo Rakousko, Francie a Velká Británie a viníky Srbsko, Rusko, Německo a Itálie. To by mohlo mást ty, kdo se domnívají, že jedna celá strana – Dohoda nebo Ústřední mocnosti – byla v právu, zatímco druhá celá vinná. Ve skutečnosti agresoři i napadení byli na obou stranách.

 

Ani v případě politických systémů těchto zemí nelze říct, že by jedna strana excelovala nad druhou. Ve Velké Británii a Francii měli demokracii, což do značné míry platí i pro Rakousko-Uhersko, Německo (volené parlamenty) a Itálii. V Rusku vládl absolutistický carský režim, jenž v podstatě neumožňoval politickou svobodu, Srbsko ovládala vraždící sekta, Bulharsko bylo mírnou autokracií a o Osmanské říši raději nemluvit.

 


Považovat Gavrila Principa, který na ně nakonec atentát spáchal, za hrdinu znamená považovat za hrdinu vraha. Dopustil se totiž neobhajitelné dvojnásobné vraždy a svým činem spustil lavinu událostí, jež prostřednictvím mylných a přehnaných rozhodnutí tehdejších evropských státníků vedly k hekatombám a největší katastrofě v Evropě za uplynulých dvě stě let.Za války je přípustné útočit na státníka druhé země coby vrchního velitele (nebo alespoň představitele) vojenské moci – 28. června 1914 se však žádná válka neodehrávala. Atentát na Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku je neospravedlnitelný, a ti, kdo jej obhajují, se zastávají vraždy.

 

Zdroj:https://ceskapozice.lidovky.cz/rakousko-uhersko-vyhlasilo-srbsku-valku-opravnene-fha-/tema.aspx?c=A140626_154416_pozice-tema_lube#utm_source=sph.lidovky&utm_medium=text&utm_campaign=ceska-pozice