Připomněli jsme si trojici výročí v českých dějinách z let 1278, 1346, 1526

26. srpna 1278

Bitva na Moravském poli (u Suchých Krut - Dürnkrut, na den sv. Rufa) mezi vojsky Přemysla Otakara II. a římskoněmeckého krále Rudolfa I. Habsburského; spojená říšsko-uherská vojska zvítězila a Přemysl byl v bitvě zabit. Jeho tělo bylo uloženo provizorně ve Vídni, roku 1279 převezeno do Znojma (k minoritům) a teprve roku 1297 do Prahy (pochováno v chrámu sv. Víta).

 

září

Vítězné Rudolfovo vojsko (zejména uherští Kumáni) pustošilo jižní Moravu (až ke Znojmu a k Pohořelicím). Moravské poselstvo v čele s biskupem Brunem ze Schauenburka vzdalo hold Rudolfovi. Rudolf Habsburský poměrně rychle ovládl Moravu, kde nenarazil na odpor; rozdělil Moravu na západní (Brněnsko a Znojemsko - spravoval basilejský biskup Jindřich) a východní (Olomoucko a Přerovsko - spravoval biskup Bruno).

 

konec října, listopad

Anarchie v zemi vedla k rozkladu Českého království; toho využili Přemyslovi synovci Ota Braniborský a Piastovec Jindřich Vratislavský, kteří usilovali o poručnictví nad teprve sedmiletým Přemyslovým synem, princem Václavem. Hrozilo nebezpečí vnitřních bojů. Vojensky zasáhl Rudolf Habsburský. Se svým vojskem se přesunul z Moravy do Čech. Nakonec se střetl s oddíly Oty Braniborského u Čáslavi (nebo u Kolína), kde došlo k uzavření dohody: Ota byl jmenován poručníkem Václava na dobu pěti let, České království bylo na stejnou dobu rozděleno mezi obě smluvní strany (Čechy spravoval Ota prostřednictvím braniborského biskupa Gebharda, Moravu pak Rudolf); královně vdově Kunhutě bylo uděleno Opavsko a Jindřich Vratislavský získal Kladsko.

kolem 1278

Vznikly (snad) zemské desky (potvrzovaly držbu a změny ve vlastnictví šlechtických statků, vedly zápisy o jednání českého zemského soudu); uvádí se i léta po roce 1260.

Rok 1346

Karel nechal zhotovit novou královskou korunu svatováclavskou; je z 21karátového zlata a váží kolem 2,5 kg, zdobí ji 94 drahokamů mezi nimi i 19 safírů a 290 perel.

 

26. srpna

Bitva u vesnice Kresčaku (Crécy) v severní Francii; první pozemní bitva tzv. stoleté války (1339-1453) mezi Francií a Anglií, které se zúčastnil Jan Lucemburský spolu se svým synem Karlem a 500 těžkooděnci na straně francouzského krále Filipa VI. Český král Jan (na obě oči slepý) vyjel zde na svém koni do poslední bitvy svého života - v bitvě zahynul. Zraněn byl i KAREL, který se tímto dnem (po dvanáctileté spoluvládě) stal českým králem [1346-1378] (jako Karel I.). Dědicem Lucemburska se stal mladší syn Jana Lucemburského Václav (ten rozšířil zemi o vévodství Limburské a Brabantské); později povýšil Lucembursko z hrabství na vévodství.

 

26. listopadu

Korunovace Karla římskoněmeckým králem v katedrále města Bonnu (starobylé Cáchy ho nevpustily do svých bran, podobně jako Kolín nad Rýnem - stály na straně císaře Ludvíka IV.).

konec roku 1346

Karel prošel v převlečení za panoše územím ovládaným svrženým císařem Ludvíkem (Alsaskem, Švábskem, Franky a Horní Falcí) a dospěl počátkem ledna 1347 do Prahy.

Rozhodující hospodářskou a politickou silou v Horní Lužici se stal spolek zdejších měst zvaný šestiměstí (Budyšín, Zhořelec, Kamjenc, Žitava, Lubaň a Lubij).

... a poslední vzpomínka k roku 1526

29. srpna 1526

Bitva u Moháče, v níž asi dvacetitisícová (uherská) armáda Ludvíka Jagellonského (české kontingenty i vojsko Jana Zápolského se zpozdily) byla po necelých dvou hodinách poražena zhruba padesátitisícovou tureckou armádou sultána Sulejmana I. Král Ludvík zde při útěku zahynul, aniž zanechal po sobě dědice trůnu. Turci měli otevřenou cestu do Uher, poplenili kraj až k Pešti a Ostřihomi (11. září vstoupili do Budína, město vypálili). Bitva znamenala konec vlády jagellonské dynastie a nástup Habsburků na český trůn. Rozpadla se česko-uherská personální unie (existovala od roku 1490).