Proč je řeč o králi a šlechtě?

Šlechtic, a král je první mezi šlechtici, bez debat vede úplně jinou politiku. Ví, že jeho počínání směřuje přes generace, ví, že když za sebou nechá vybydlenou zemi, schytá to jeho syn atd. Samozřejmě, i šlechtic může být zmetek, pokud mu to nevadí, a v tom případě pak bohužel není opravný mechanismus v podobě voleb, které by ho podruhé nepustily k vládě. Nic není samospasitelné. A bohužel u nás je společnost už dokonale plebeizována, takže návrat monarchie nebude nic jednoduchého.

Bez ohledu na to, jak volby dopadnou, naše představa o hlavě státu je jednoznačná. Měl by to být král, hlava státu, hlava obrovské rodiny v domě, kterému se také říkávalo vlast. V Čechách monarchie zrušena nikdy nebyla, což česká veřejnost díky záměrně upadajícímu vzdělání  vlastně netuší a také nevidíme důvody, kterými by si panovník nechal rozkrádat svou zemi nebo dovolil svým politikům, aby si za státní peníze od daňových poplatníků vylepšovali svou životní úroveň tím, že si ze státní zakázky řeknou o provizi, která je ve své podstatě legalizovaným úplatkem. 

Těžko věřit politické reprezentaci, která žije z politiky a ne politikou. Jen jejich příjmy a nekompetentní rozhodnutí, zákony, které si samy v některých případech odporují, že do politiky hovoří lidé, kteří se cítí být oprávněni měnit tento stát jen na základě ideologie a ne na základě odbornosti, zdravého úsudku a zájmu o veřejné blaho... Vždyť čeští politici činí z politiky ne práci pro veřejné blaho obce, ale akt k politování. Politika není do budoucna možná se soupeřením levice a nebo pravice u moci. Král jako otec (může být řeč i o královně matce) může řídit veřejnou diskusi o řešení problémů a její cestě. K tomu může veřejnost přizvat odborníky, nikoli partajnicky oddané jedince, kteří sice mohou mít zpočátku čisté úmysly, ale není v současnosti síla, kontrolní společenský mechanismus, který by politikům zabránil v páchání  trestné činnosti proti zájmům veřejnosti.

Můžete namítnout, proč jsme přesvědčeni o tom, že panovník by byl zárukou změny přístupu obyvatel země k politice, ke správě země a přínosem pro českou politickou kulturu. Už jen v Evropě viditelné příklady fungujících a prosperujících monarchií, jsou důkazem. Neděláme si iluze, že změnou státního zřízení se česká společnost okamžitě promění v mravnou, disciplinovanou, vzdělanou  a prosperující zemí. Co se zde posledních 15 - 20 generací odehrálo, nelze škrtnout a vrátit zpět na začátek k roku 1918. To bychom se podobali hysterickým ženám, které mají někdy požadavek vracet vše do původního stavu po té, co vše zničily - snad až k velkému třesku. 

České země mají za sebou několik desetiletí rozkladu společnosti, rozpadu hodnot a je jasné, že se tato země nedá dohromady za jedno volební období. Chybí zde víra, jak ta skutečná, tak ta, která má smysl symbolický, ale je hybnou silou proti všem, kteří tvrdí, že to nejde, že je to nesmysl. Poprosili bychom ty, kteří tak smýšlí, aby podali důkazy a návrhy řešení místo planné kritiky. 

Monarchie představuje prastarý princip nebo chcete-li archetyp rodiny, která byla a je samozásobitelskou jednotkou a svým počínáním umožňuje existenci dalších generací - potomků.  Všechny ekonomické teorie se shodují na tom, že vlády a společnost žije na úkor svých potomků, jimž nic nehodlá zanechat. Za stávajícího nezodpovědného chování jsme svým způsobem podobni záplavě housenek před jediným stojícím živým stromem v pustině. 

My nevěříme tomu, že si proletariát umí vládnout. Ale věříme tomu, že z  této země lze vytvořit místo, kde práce, vlast, víra, vzdělání, moudrost, spravedlnost  a rodina budou mít své pevné místo v hodnotovém žebříčku společnosti.