25 argumentů pro monarchii

1 Kombinace politických a sociálních prvků.

Panovník má možnost spojit sociální a politickou moc. Theodore Roosevelt požádal na zač. 20. stol. císaře Františka Josefa o vyjádření k tomu, co považuje v progresivním 20. století za svůj nejdůležitější úkol: Panovník mu odpověděl: " Chránit svůj lid před jejich politiky.“

2 Monarcha není vázán žádnou smluvní stranou.

Není nikým volen – tak jako si děti nevolí svého otce. Je výsledkem biologického procesu a je dán svému lidu jako jejich vlastní rodiče.

3 Panovník je připravován a vyškolen od dětství ke svému poslání vládnout.

Je odborník, koordinátor, manažer, mentor, moderátor politického života. Že by samospráva byla lepší než dobrá vláda ? Vůbec ne, protože v praxi neexistuje samospráva , ale jen většinová vláda Ani občanská společnost není garancí mravnosti ani spravedlnosti.

4 Vzhledem k tomu, že nosí korunu jako symbol moci, nemá sklony sklon k velikášství tak jako úspěšný kariérista.

Rituály a náboženství mu často ukazují pomíjivost bytí, jeho zrušení ( obřadu mytí nohou, smuteční vzorec Habsburků ), setkání při bohoslužbě....

5 Třetím faktorem ( kromě sociálního a politického) se stal náboženský.
Korunovace je posvátným aktem. Monarchie pozvedá lidskou tradici k dokonalosti – naduchovní, stejně jako duševní. Počet posvátných králů, císařů a jejich manželek je skvělá reputace.

6 Pravděpodobnost nadprůměrné intelektuální schopnosti je dána základem jejich osobnosti. V dynastiích, skládajících se z agregátu vybraných rodin, specifické talenty budou zachovány a předány. Často se však setkáváme s génii, kteří přechází do blízkosti šílenství ... V minulosti žádný problém. Dnes při pohledu z hlediska medicíny, je monarcha – šílenec či blázen je předem vyloučen z jakéhokoli podílu na moci a vládě.

7 Monarchie má nadnárodní charakter. Nejen, že jsou obvykle matka, manželka, bratranci děti cizinců a také příslušníky dynastií cizího původu. Tak v roce 1909 měly suverénní vládce pouze Srbsko a Černá Hora místního původu. Dynastie se mísí rasově a a může nastat situace, že budou mít předky od Mohammeda nebo Čingischána. Tento a jejich nadnárodní charakter jim poskytuje dvojí psychologickou výhodu: šance setkat se s jinými lidmi (a vládnoucími rodinami) lépe porozumí a dokonce i jejich vlastní lidé získávají objektivní odstup.

8 Monarchie je pružnější než jiné typy vlád a státních zřízení.

Lze je snadno kombinovat s jinými vládními a sociálních formami. Tím, že monarchie kombinuje klasickou smíšenou formu vlády elity a lidových prvků s monarchií se stává vrcholem. Lze si také představit socialistický majestát a nebo dokonce i komunistické impérium či panování " Inků.

9 Monarchie je nejen patriarchální, ale také matriarchální nebo čistě matriarchální institucí. Zde jsou nejhlubší pocity naší přírody - lidské biologie, psychologického archetypu, který je třeba dořešit. Královský pár je také pár rodičů. Kromě toho, je monarchie rovna vlastenectví, demokracie je často spojená s nacionalismem již z těchto důvodů. Tak jako by děti, než dospějí chtěly zavrhnout vlastní rodiče....? Demokracie je zkratka pro bratrství sirotka,

10 Monarchie je organická forma vlády, v níž se harmonicky propojuje důvod vazby s emocionálním světem. Monarchie není "made -up" umělá aritmetická forma vlády, ale v nejpřísnějším slova smyslu "přirozená" a lidské povaze přiměřená.

11 Princip rex sub lege specie z monarchie do Arche, ne Kratos.

I v degenerované podobě absolutní monarchie měl "samovládce" jako Ludvík XIV, nikoli pouze zlomek výkonu našich parlamentů. On nikdy neměl moc přinutit platit roční daně z příjmu jako závazek, brannou povinnost nebo zákaz alkoholu. Dokonce i pod ním byl sbor střední šlechty

12 Filosofická a ideologická jednota, bez níž ( podle Harolda Laskiho ) parlamentarismus nemůže existovat, je v monarchii mnohem méně potřebná – tedy svoboda potenciálně mnohem větší.

13 Možnost podplácení monarchy je velmi nízká. Plutokracie (díky přítomnosti jiných hodnot), je velmi nepravděpodobná.

14 Nepravděpodobná na straně panovníka je také popularita, pokud se panovník bude podbízet lidu a obklopovat se lichotícími lidmi versus vyšší kontrast důvěryhodnosti při jeho možnost říct lidem pravdu tak jako kolikrát musí učinit obyčejný otec svým dětem. Protože otázka jeho zvolení či neznovuzvolení neexistuje.

15 Povinností monarchy je především chránit nepopulární menšiny, deklasované, sociálně oslabené, které jsou beznadějně ztraceny v demokratickém rámci.

16 Pravda liberalismu má mnohem větší šanci v rámci monarchie, než v rámci demokracie, která má spíše totalitní kořeny. Svoboda a nerovnost jsou propojeny jako rovnováha rovnosti a nátlaku.

17 Křesťanský panovník má odpovědnost před Bohem. To je nesrovnatelně větší odpovědnost než před národy nebo jejich zástupci. Demokracie je nicméně spíše nezodpovědností toho, kdo hází papír do urny a nebo k volbám ani nejde, proto ani nenese žádnou pozemskou odpovědnost. Monarcha by tedy sám ani neměl mít volební právo.

18 Panovník je "veřejným majetkem": je součástí země a patří k tomu najcennějšímu, co (kdo) zemi drží pohromadě. Jedná se o vzájemný vztah mezi panovníkem a jeho lidem. Buď jsou také beztřídní, protože nejsou ani šlechta, ani občané, ani dělníci nebo zemědělci. Jsou to "sociologicky" ideálně mezinárodní pracovní skupina. Panovníci jsou ve stejné sociální vzdálenosti od všech tříd a objektů.

19 Monarchové jsou povoláni, aby byli státníky a ne jen politiky. Musí myslet v mnohem vzdálenějším časovém horizontu, než jen do příštích voleb. Musí mít ve svém srdci a na paměti osud dosud nenarozených generací v srdci. Na druhou stranu, pokud se v minulosti monarchům něco nepodařilo, většinou neměli šanci odejít do soukromého života a psát své paměti jako například politici.

20 Monarchistický systém kontinentálního charakteru umožňuje lepší atmosféru vzájemné důvěry zemí. Věčné střídání levice a pravice jen podkovává důvěru veřejnosti v politiku a správu země.

21 Velcí státníci Evropy ve velké většině jsou jmenováni panovníkem.

22 Monarchie zaručuje zejména kontinuitu. Víte, kdo je kdo a jak bude řídit.

23 Trvalost zaručuje větší zkušenosti. Mezi demokratickými ústavami je skryt strach ze skryté osobní síly, proto zakazují druhý nebo třetí termín. V republikánské praxi, když se konečně daří někomu fair naplňovat představu korektní správy státu, je vyhozen, i přesto že nashromáždil správné zkušeností a pak přijde nový amatér, který je povýšen mezi vládní představitele. Takže nemůžete jako volič očekávat žádný velký výkon. Jak například můžete věřit politikovi, který je v poslaneckých lavicích již několikáté volební období a nikdy vlastně neokusil život běžného voliče? Řízení státu je stejný zaměstnanecký poměr jako každý jiný a proto konzumace alkoholu na pracovišti, přijímání úplatků nebo nedostavení se k hlasování a přijetí zákonného zmetku napáchá velké a nebezpečné společenské a často i hospodářské škody.

24 Monarchie má s křesťanstvím patriarchální charakter, který je v harmonii s představami o uspořádání společnosti. Obraz otce byl stanoven Bohem. Jinými slovy, Král byl a je otcem svého lidu, tak jako každý muž stanoucí se otce je králem (ale i učitelem) ve své malé rodině." Tento psychologický (více než teologický) aspekt se vztahuje na všechny křesťanské denominace, ale také všechny lidské kultury, které jsou bez vlivu křesťanství. Výkonná moc vždy přichází shůry.

25 Největší křesťanský význam monarchie spočívá v odvolání se k lásce. Společenství lásky s vladařem není myslitelné v magickém pojetí demokracie, protože volby jsou ve znamení vítězství a porážek, radosti vzplanutí a zklamání, vítězství a hněv. Panovník je oddán poslání milovat a sloužit. Pouze v lásce je služba bez bolesti a bez zátěže. Politici jsou jen prodejní lidé, chybující a zákonem si své rozhodnutí posvěcující. Panovník jako hlava státu a jako společenského centra je vždy lepší než prezident, jako je ten ve Spolkové republice Německo. Prezident je volen bez rozhodnutí a vlivu politických stran. Monarcha, je spjat s příběhem a dějinami svého národa. To znamená, že panovník je symbolem národní jednoty, která také chrání občany proti zneužívání moci ze strany běžného politika - nebo by alespoň měl chránit.